Pěstování Alocasia Dragon vyžaduje o něco více pozornosti než běžné pokojové rostliny. Nejlépe se jí daří na světlém místě bez přímého slunce, při stabilní teplotě a vyšší vzdušné vlhkosti. Substrát by měl být vzdušný a stále mírně vlhký, nikdy však přemokřený. Rostlina reaguje citlivě na chlad a průvan, proto je vhodné dopřát jí klidné stanoviště. Zajímavostí je, že struktura listů není jen estetická, ale pomáhá rostlině efektivně hospodařit s vlhkostí v přirozeném tropickém prostředí, odkud pochází.

Při pěstování Alocasie zebrina je důležité dopřát jí dostatek rozptýleného světla, teplo a vyšší vzdušnou vlhkost. Substrát by měl být lehký a propustný, stále mírně vlhký, ale nikdy přemokřený. Rostlina reaguje citlivě na chlad a průvan, proto se jí nejlépe daří v ustálených podmínkách bytu. Zajímavostí je, že alokázie pocházejí z tropických oblastí Asie a jejich výrazné řapíky slouží v přírodě nejen jako opora listům, ale také jako ochrana před okusem některými živočichy.

Pěstitelsky je Aloe vera nenáročná, ale zároveň velmi užitečná. Gel ukrytý uvnitř listů je známý svými zklidňujícími účinky na pokožku a využívá se již tisíce let. Zajímavostí je, že rostlina provádí speciální typ fotosyntézy, při kterém hospodaří s vodou velmi úsporně. Díky tomu dobře zvládá suchý vzduch v bytech a je ideální volbou pro všechny, kdo chtějí spojit dekorativní vzhled s praktickým využitím.

V interiéru potřebuje dostatek rozptýleného světla, ale nesnáší přímé polední slunce, které může poškodit listy. Substrát by měl být vzdušný a mírně vlhký, ideálně s příměsí kůry, aby kořeny měly dostatek kyslíku. Přelití bývá častější chybou než krátkodobé sucho. Zajímavostí je, že barevná část květu není samotný květ, ale přeměněný list, zatímco skutečné květy jsou drobné a uspořádané na klasu.

Pro pěstitele je aspidistra ideální volbou do míst s nedostatkem světla, kde jiné rostliny strádají. Snese polostín i stín a nevadí jí ani sušší vzduch. Zálivka by měla být přiměřená, substrát je vhodné nechat mezi zálivkami mírně proschnout. Přelití může vést k poškození kořenů, proto je lepší zalévat méně než příliš často. Zajímavostí je, že květy se objevují nízko u země a často zůstávají skryté, takže si jich pěstitel snadno ani nevšimne.

Pěstování Calathei vyžaduje trochu pozornosti, ale odměnou je zdravá a krásná rostlina. Nejlépe se jí daří na světlém místě bez přímého slunce, při pravidelné zálivce měkkou vodou a vyšší vzdušné vlhkosti. Suchý vzduch a tvrdá voda se často projeví hnědnutím okrajů listů. Zajímavostí je, že Calathey patří mezi takzvané „modlící se“ rostliny. Večer své listy zvedají a ráno je znovu rozevírají, což je přirozená reakce na změnu světla a jeden z důvodů, proč si je pěstitelé tolik oblíbili.

Pěstování Calathea sanderiana vyžaduje stabilní prostředí a trochu péče, ale výsledek stojí za to. Nejlépe se jí daří na světlém místě bez přímého slunce, při vyšší vzdušné vlhkosti a rovnoměrné zálivce měkkou vodou. Substrát by měl zůstávat mírně vlhký, nikdy však přemokřený. Zajímavostí je, že kalatey jsou citlivé na kvalitu vody a suchý vzduch, což se často projeví zasycháním okrajů listů. Při správných podmínkách se však odmění dlouhodobě krásným a zdravým vzhledem, který interiér výrazně zjemní.

Pěstování Ceropegia sandersonii není složité, pokud má dostatek světla a správně zvolený substrát. Vyhovuje jí světlé stanoviště bez ostrého přímého slunce a propustná zemina podobná té pro sukulentní rostliny. Zálivka by měla být spíše střídmá, protože rostlina si vodu ukládá do kořenů i stonků. V teplejší části roku může kvést opakovaně. Zajímavostí je, že její květy jsou přizpůsobené k opylování hmyzem, který je na krátkou dobu uvězněn uvnitř květu, což je v říši pokojových rostlin poměrně neobvyklý a fascinující mechanismus.

Pěstování Ceropegia woodii je velmi nenáročné, což z ní dělá oblíbenou rostlinu i pro začátečníky. Má ráda světlé stanoviště s dostatkem rozptýleného světla a spíše střídmou zálivku, protože v hlízách a listech dokáže uchovávat vodu. Substrát by měl být dobře propustný, podobně jako u sukulentních rostlin. Zajímavostí je, že na stoncích často vytváří malé hlízky, ze kterých lze rostlinu snadno množit, což z ní dělá radost nejen na pohled, ale i pro experimentování s pěstováním.

Při pěstování je důležité nepřelévat. Substrát by měl mezi zálivkami mírně proschnout, protože přemokření vede k uhnívání kořenů. Dracaena pochází z tropických oblastí Afriky a Asie a v přírodě může dorůstat až stromové velikosti. Zajímavostí je, že některé druhy produkují pryskyřici nazývanou dračí krev, která byla v minulosti ceněna jako barvivo i léčivá látka. V bytových podmínkách však dracéna vyniká především svou nenáročností a schopností přizpůsobit se různým světelným podmínkám.